Může být agapornis sám?

[kv-k]

Dobrý večer, o prázdninách jsem dostala agapornise. Byl nalezen vysílený na zahradě.... nálezce si ho nechtěl nechat, nikdo se o něj nepřihlásil, a tak mi zůstal. Nevím,jak je starý ani zda je to samec nebo samička. Je v kleci v bytě, na místě, kde se nejvíce pohybujeme, krmíme ho směsí pro střední papoušky, zeleninu ani ovoce nechce. Má v kleci zrcátko, a několik větviček (sedá na nich a okusuje je) a hračky ze dřeva, provázků a kůže. Nezapomněli jsme ani na sépiovou kost..... Zpočátku nás jen sledoval, pak se začal trochu předvádět (protahovat, křičet... koupal se v misce.... - působil veselým dojmem. Jen nás sledoval, bál se vylézt na prst nebo tyčku, nikdy si nevzal nic z ruky, ani slunečnici..... Poslední dobou se hodně zklidnil, nekřičí, neštěbetá, nekoupe se, jen klidně sedí a sleduje nás, když se přiblížíme ke kleci. Nikdy se nesnažil z klece uletět, při krmení klec může zůstat klidně otevřená, usadí se do nejvyššího místa a jen se dívá.... Může žít sám nebo je nutné pořídit mu společníka? Musí být společník stejného druhu nebo i jiný (např. andulka, ....) Jsem naprostý laik, nemám v úmyslu aktivně se věnovat chovu, ..... Stačilo by mi, kdyby s námi více komunikoval, aby byl platným "členem rodiny". Jak ho přimět k aktivnějšímu kontaktu .....,

[Aerforce]

Dobrý večer,

je pěkné, že v momentě, kdy mu osud nebyl nakloněn, jste se jej ujali. Jsem zastáncem chovu dvou agapornisů. Myslím si, že to je pro agapornise přirozenější, nejsou samotáři. Ano, máme zde ručně dokrmené mazlíčky, ale jak říká jeden kamarád (který dříve dokrmoval a byl toho příznivcem), tak v tu chvíli pták ztrácí svoji "osobnost" a stává se z něj mentálně něco na půl mezi ptákem a člověkem. Na Vašem místě bych pořídil ještě jednoho, samozřejmě stejného druhu. Nedával bych k němu jiný druh papouška, nemuselo by to dobře dopadnout. Chov neplánujete, ale třeba by to potěšilo Vás i papouška, nebo může být druhý agapornis stejného pohlaví. Myslím však, že v době, kdy nebude nikdo doma, tak společnost si udělají navzájem a život toho současného bude spokojenější . Je to o názoru, přístupu. Toto je můj pohled na věc a třeba někdo může bude polemizovat ... Argumenty, které mě k tomuto vedou jsem tedy popsal výše. Ještě k tomu krmení - neznám složení směsi pro střední papoušky, ale pozor na množství tuku, semen slunečnice.

[karel]

Souhlasím s Petrem. Je vždy lépe, pokud má partnera. Pokud není ochočený natolik, že má partnera ve Vás.
Chovu zdar !

[Mahtiel]

Máme rok a půl ručně dokrmované ptačisko. Bylo nám chovatelem řečeno, že by neměl být problém ho chovat samotného. Poslední dobou se evidentně cítí osamoceně, prestože se mu věnujeme. Ale chodíme s manželem do práce. Chtěla bych přemluvit manžela je koupi parťáka. Jedná se patrně o samičku, je strašně aktivní, vychcaná až ba půdu. Je to takový ptačí Houdini, našel několik způsobů, jak se dostat u klece . Jen se bojím, aby případného nového spolubydlícího neuštípal. Není to zrovna nejklidnější osobnost. A pokud by snad neměl být problém s novým parťákem, koupit raději už dospělého agouše? BTW ani od nás, přestože nás miluje, si nenechá moc sahat do klece a cizí klove u mimo klec. Legendární he scénka, kdy kamarád jo měl na ruce s chtěl ho podrbat či co, zaklov se mu do prstu a nechtěl pustit. Kamarád se bál setřást a na něj "Pusť ty kurvo malá" Bych nevěřila, jaký je to provokatér, když něco cupuje, třeba klávesy, a dostane přes zobák, tak se zavzteká a pustí se do nich s ještě větší vervou stylem "Já ti teda ukážu" Na výstavu agoušů u Brna mohu, přestože chovám jen jednu mršku?

[Mahtiel]

Jinak manžel by asi nebyl ochotný k případné koupi nové klece, která je určitě ideální pro seznámení dvou cizích papoušků. Už ke koupi toho našeho agouše jsem ho trochu donutila. Zamiloval si ho, ale kdyby nakonec souhlasil s koupí dalšího, tak druhou klec by určo nechtěl...

[Falco]

Novou klec by to určitě chtělo. Váš popis naprosto sedí i na chování našeho agouše, fakt jsem se chvílemi musela smát, jak přesně jste to vystihla. Předpokládám tedy, že osobností si jsou tihle dva ptáčkové dost blízcí a z vlastní zkušenosti můžu říct - dát cokoliv živého do JEHO klece je koledování si o zmrzačení onoho zvířete. Náš agouš není dokrmovaný, a přesto už se na nás, respektive na mě, tak vázal, že nic jiného nesmí překročit práh jeho klece.

Zkoušeli jsme mu taky pořídit parťáka, když jsem odcházela na střední a neměla tolik času. Právě s myšlenkou, že když není dokrmovaný, uvítá ho. Výsledek byl ten, že jsme museli pro druhého agáče kupovat jeho vlastní klec, protože v té už obydlené by byl nejspíš sežrán. Na nějakou novou společnou klec jsme totiž neměli místo. Ale podle mě by to nemělo moc význam, protože je "pánem" skoro všude a respektuje jen mě, ostatní kouše, kdyby na něj něco zkoušeli. Takže nevím, jak ten Váš dokrmený... ale moc bych si od přátelení s cizími agouši (natož jinými papoušky) neslibovala.
Je to už nějaká doba, co jste tu psala. Klidně se podělte, co jste nakonec vymysleli a vyzkoušeli

[Mahtiel]

Tak papoušky už máme 3, dva agošky a jednoho alexe malého k samičce jsme pořídili samečka, nechá se jím nakrmit, ale toť asi vše. Sameček má stále svou klec a asi to tak zůstane jednou mu samička procvakla nohu vyloženě do krve. On jí přesto má rád, krmí ji a snaží se ji oplodnit, ale ta mu pak dává kapky. Alex semtam vlétne na klec samečka, kdežto na samiččinu klec nelétá nikdy, páč má taky špatnou zkušenost. Takže v obyváku máme na velké komodě dvě klece s agošky a vedle ní je taková menší pokojová voliéra. Zvláště ráno, když vstáváme, tak je tam obzvlášť živo. Hlavně samička agoška a alex, který je s největší pravděpodobností taky samička, se ozývají nejhlasitěji

[Falco]

Tak to jsem ráda, že jste to tak vyřešili Jak jsem se teď dozvěděla, taky máme samičku, tak to vypadá, že ty jsou asi takové víc od rány Sameček, kterého už bohužel nemáme, byl takový mírnější a stále se k ní při společném vypuštění hlásil, i když na něj moc hodná nebyla. Tonice je prostě velká šéfová, která si jako čivava nebo jorkšír troufá i na to, co by rozhodně při střetu nezvládla... a co zvládne, to se k ní nesmí přiblížit. Jednou jí na kleci přistál andulák, protože byl ze společné voliéry u chovatele zvyklý i na jiné ptáky, tak se chtěl kamarádit, a ta mrcha mu málem ukousla nohu. Náš šikovný pan veterinář mu ji sice zachránil, ale od té doby ho pouštíme jen pod 100% dozorem a s kartonem na agáčově kleci. Vůbec se nepoučil a stále by se družil... a madam agapornisová by ho stále nejradši zakousla.
Ale jinak mi nepřipadá, že by za těch 9 let byla sama nějak nespokojená. Umí se zabavit sama, akorát se občas trochu nepříjemně dožaduje pozornosti nebo z nudy vymýšlí ptákoviny. A musím říct, že co ten "malej hajzlík" za tu dobu už vymyslel a naučil se, to člověk žasne Někdy si až říkám, že bych velkého papouška nechtěla, protože jestliže tohle mrňavý je tak chytrý a má takovou osobnost, tak s tím velkým bych si pak mohla skoro vykat a říkat mu pane.

[Mahtiel]

Jak to tak vidím, tak naše fišeračka Sunny má dvojnici Říkám ji občas Houdini, když vidím, jakými způsoby se dokáže dostat z klece. Máme pod klecema fišeráků novou komodu a když jsme jednou přišli s manželem z práce, ona v kleci s přiotevřenými dvířky anebo sundaným vrškem od krmítka a pod klecí rozklovaná hrana komody. Manžel v tu chvíli měl sto chutí jí zakroutit krkem

[Falco]

To Vám věřím U nás jsme otvory po vnějších krmítkách museli už zatarasit, právě kvůli únikům a protože krmítka rozkousávala. Nové vnitřní, také plastové krmítko po čase též zničila. V současné době má takovou tu nerezovou mističku zavěšenou v obruči. Tu ale začala vyhazovat, tak jsme ji na dně zatížili kamenem. Na to Tonice reagovala poměrně rychle - vždycky si do krmítka lehne a kámen vytlačí, pak vyhrabe zrní a následně začne zobákem onu nerezovou misku vyhazovat a pak ji zase nandavat. Ano, bez legrace, ta malá potvora zobákem vyndá plechovou misku skoro větší než ona sama, zahodí ji a poté ji zase sebere ze dna a nasadí zpátky do obruče. Úžasná zábava, byť trochu hlučná. Šuplík na dně klece je už několik let zajištěný izolepou, protože jinak ho zevnitř vysouvala a jeho obsah byl pak všude. Nemluvě o tom, že se naučila aportovat korálek, rozlišovat černou a bílou skořápku, protože odměna byla jen pod jednou, a dělat na bidle "kotouly".A poslední výkřik její inteligence je otevírání si dvířek, která zatím zavazujeme, než přijdeme na jiný způsob, jak je pojistit. Průšvih je, že kdyby utekla a nikdo nebyl doma, může něco udělat andulce, která by jí šla ještě naproti, místo aby šla od pletiva vlastní klece. No zkrátka je to sranda s nima a jak vidím, není ta naše sama (ani jako jedinec, ani jako druh - my máme totiž škrabošáka), a to se agapornisové považují za ne zrovna ty typické papoušky vyznačující se inteligencí nebo tou pověstnou "vychcaností". A pak že ptačí mozeček je urážka...